OpenAI mění pravidla hry v umělé inteligenci

Co znamená otevřená umělá inteligence pro veřejnost

Otevřená umělá inteligence představuje zásadní posun v tom, jakým způsobem lidé přistupují k technologiím, které ještě před několika lety byly dostupné pouze úzkému okruhu výzkumníků a technologických gigantů. Když hovoříme o otevřené umělé inteligenci, máme na mysli přístup, při němž jsou zdrojové kódy, modely, datové sady a algoritmy zpřístupněny širší veřejnosti, a to buď zcela zdarma, nebo za podmínek, které umožňují jejich studium, úpravu a další rozvíjení. Tento přístup demokratizuje technologii způsobem, který má hluboké důsledky pro každodenní život běžných lidí.

Pro průměrného člověka to znamená především to, že nástroje, které dříve vyžadovaly obrovské investice a specializované znalosti, jsou nyní dosažitelné i pro malé firmy, neziskové organizace, školy nebo dokonce jednotlivce. Učitel na základní škole může využívat pokročilé jazykové modely k přípravě výukových materiálů, aniž by musel platit tisíce korun měsíčně za komerční licence. Dobrovolnická organizace může automatizovat část své administrativy a věnovat více energie skutečné pomoci lidem. Tato dostupnost mění rovnici moci mezi velkými korporacemi a zbytkem společnosti.

Otevřenost v oblasti umělé inteligence ale není jen o ceně nebo přístupu. Je to také o transparentnosti. Když je model otevřený, mohou jej nezávislí výzkumníci zkoumat, hledat v něm chyby, předsudky nebo bezpečnostní rizika. Veřejnost tak získává možnost kontrolovat technologii, která stále více ovlivňuje rozhodování v oblastech jako je zdravotnictví, justice nebo finanční sektor. Uzavřené systémy fungují jako černé skříňky, jejichž vnitřní logiku nelze přezkoumat ani zpochybnit. Otevřené systémy naopak podléhají kolektivnímu dohledu, který může odhalit problémy dříve, než způsobí skutečné škody.

Samozřejmě existují i stinné stránky. Otevřenost znamená, že stejné nástroje, které mohou sloužit k dobrým účelům, jsou dostupné i těm, kteří mají záměry škodlivé. Generování dezinformací, deepfake obsah nebo automatizované phishingové útoky jsou reálnými hrozbami, které otevřená umělá inteligence může usnadnit. Tato skutečnost vyvolává složité etické otázky, na které neexistují jednoduchá odpovědi. Společnost se musí rozhodnout, jak vyvážit svobodu přístupu k technologiím s potřebou ochrany před jejich zneužitím.

Pro veřejnost je důležité pochopit, že otevřená umělá inteligence není synonymem pro bezpečnou nebo etickou umělou inteligenci. Otevřenost je nástroj, nikoliv záruka. Záleží na tom, kdo tento nástroj používá, za jakým účelem a v jakém regulačním prostředí. Evropská unie se například snaží prostřednictvím legislativy jako je AI Act nastavit pravidla, která by zajistila, že jak otevřené, tak uzavřené systémy splňují základní standardy bezpečnosti a respektu k lidským právům.

Jedním z nejdůležitějších aspektů otevřené umělé inteligence pro veřejnost je vzdělávání. Když jsou modely a jejich dokumentace veřejně dostupné, mohou se studenti, výzkumníci i nadšenci učit přímo z reálných systémů. Tato forma praktického vzdělávání vytváří novou generaci lidí, kteří rozumějí technologiím zevnitř, a nejsou odkázáni pouze na to, co jim sdělí marketingová oddělení velkých technologických firem. Takové porozumění je v dnešním světě klíčové pro informované rozhodování na úrovni jednotlivců i celé společnosti.

Otevřená umělá inteligence také podporuje inovace způsobem, který uzavřené ekosystémy neumožňují. Když vývojář v Brně nebo Ostravě může stavět na základech, které vytvořily světové výzkumné laboratoře, vznikají aplikace a řešení, která by jinak nikdy nevznikla. Lokální problémy mohou být řešeny lokálními lidmi, kteří rozumějí kontextu, kultuře a potřebám svých komunit. To je hodnota, která se těžko vyjadřuje v číslech, ale jejíž dopad na kvalitu života je zcela reálný a hmatatelný.

Rozdíl mezi otevřenou a uzavřenou AI

V současném světě technologií se stále více diskutuje o tom, jaký přístup k vývoji umělé inteligence je správný a prospěšný pro společnost jako celek. Na jedné straně stojí takzvané uzavřené systémy, které jsou vyvíjeny a provozovány výhradně soukromými společnostmi, jež si pečlivě střeží své algoritmy, zdrojové kódy i trénovací data. Na straně druhé existuje koncept otevřené umělé inteligence, který prosazuje transparentnost, sdílení znalostí a přístupnost technologií pro co nejširší okruh uživatelů, výzkumníků i vývojářů.

Uzavřené systémy umělé inteligence, jako jsou například komerční modely velkých technologických gigantů, fungují na principu černé skříňky. Uživatel dostane k dispozici výsledek, ale nemá nejmenší tušení, jak k němu systém dospěl. Tento přístup sice umožňuje firmám chránit své investice a obchodní tajemství, zároveň však vytváří situaci, kdy je prakticky nemožné nezávisle ověřit, zda systém funguje správně, férově a bez skrytých předsudků. Kritici uzavřených systémů poukazují na to, že taková neprůhlednost může vést k zneužití technologií nebo k diskriminaci určitých skupin obyvatelstva, aniž by to kdokoli zvenčí byl schopen odhalit.

Otevřená umělá inteligence naproti tomu staví na principu sdílení a kolektivního rozvoje. Zdrojové kódy jsou veřejně dostupné, trénovací data jsou přístupná ke kontrole a komunita vývojářů z celého světa může přispívat k vylepšování systémů. Tento model má své kořeny v tradici open source softwaru, která se v minulosti ukázala jako mimořádně plodná. Díky otevřenosti mohou vědci, akademici i nezávislí výzkumníci zkoumat, jak modely fungují, identifikovat jejich slabiny a navrhovat opravy dříve, než způsobí škodu.

Jedním z nejdůležitějších argumentů ve prospěch otevřenosti je demokratizace přístupu k technologiím. Zatímco uzavřené systémy jsou dostupné pouze těm, kdo si mohou dovolit platit za jejich využívání nebo kdo mají přístup k proprietárním platformám, otevřené modely může používat kdokoli — od studenta v rozvojové zemi až po malý startup bez velkého kapitálu. Tato přístupnost má obrovský potenciál vyrovnávat příležitosti a podporovat inovace v oblastech, které by jinak zůstaly mimo dosah špičkových technologií.

Nelze však přehlížet ani rizika spojená s otevřeností. Pokud jsou výkonné modely umělé inteligence volně dostupné, mohou je zneužít i ti, kdo mají škodlivé úmysly. Generování dezinformací, deepfake obsahu nebo nástrojů pro kybernetické útoky se stává snazším, pokud jsou základní technologie přístupné bez jakýchkoli omezení. Tato dilema nutí odborníky hledat rovnováhu mezi otevřeností a odpovědností.

Uzavřené systémy mají naopak výhodu v tom, že jejich provozovatelé mohou rychleji reagovat na zneužití, implementovat bezpečnostní opatření a kontrolovat, kdo a jak jejich technologie využívá. Velké společnosti jako OpenAI, Google nebo Meta investují obrovské prostředky do bezpečnostního výzkumu a zavádějí různé filtry a omezení, která mají zabránit škodlivému použití jejich modelů. Tento centralizovaný přístup k bezpečnosti má svou logiku, ale zároveň koncentruje moc v rukou několika málo hráčů.

Debata o otevřené versus uzavřené umělé inteligenci je v podstatě debatou o tom, komu tato technologie patří a kdo by měl mít právo rozhodovat o jejím vývoji a nasazení. Jde o otázku, která přesahuje čistě technickou rovinu a dotýká se hodnot jako svoboda, odpovědnost, rovnost a demokratická kontrola nad mocnými nástroji, které budou v příštích desetiletích stále více ovlivňovat každodenní život miliard lidí. Odpověď na ni není jednoduchá a pravděpodobně bude vyžadovat kombinaci různých přístupů přizpůsobených konkrétním kontextům a rizikům.

Hlavní výhody zpřístupnění AI technologií všem

Zpřístupnění umělé inteligence širokým vrstvám společnosti představuje jeden z nejvýznamnějších posunů v moderní historii technologického rozvoje. Když se podíváme na to, jak se ještě nedávno pohybovaly nástroje strojového učení výhradně v rukou velkých korporací a akademických institucí s obrovskými rozpočty, je dnešní situace skutečně revoluční. Otevření AI technologií veřejnosti mění pravidla hry napříč celou společností, a to způsoby, které si mnozí z nás před pouhými deseti lety nedokázali ani představit.

Srovnání předních platforem umělé inteligence

Vlastnost	OpenAI (GPT-4)	Google Gemini	Meta LLaMA 3	Anthropic Claude 3
Rok uvedení	2023	2024	2024	2024
Vývojář	OpenAI (San Francisco)	Google DeepMind	Meta AI	Anthropic
Počet parametrů	~1 bilion	~1,56 bilionu	70 miliard	~200 miliard
Přístup ke zdrojovému kódu	Uzavřený	Uzavřený	Otevřený (open-source)	Uzavřený
Kontextové okno	128 000 tokenů	1 000 000 tokenů	8 000 tokenů	200 000 tokenů
Podpora češtiny	Výborná	Velmi dobrá	Základní	Dobrá
Cena API (za 1M tokenů – vstup)	30 USD	7 USD	Zdarma	15 USD
Multimodální schopnosti	Text, obraz, zvuk	Text, obraz, zvuk, video	Text, obraz	Text, obraz
Hodnocení MMLU (přesnost)	86,4 %	83,7 %	82,0 %	84,9 %
Bezpečnostní zaměření	Střední	Střední	Nízké	Vysoké
Dostupnost v ČR	Ano	Ano	Ano	Ano

Jedním z nejzásadnějších přínosů je demokratizace přístupu ke znalostem a nástrojům, které dříve byly výsadou jen těch nejlépe vybavených. Malý podnikatel z jihomoravského venkova dnes může využívat stejně výkonné analytické nástroje jako nadnárodní společnost se stovkami zaměstnanců v IT oddělení. Tato rovnost příležitostí je něco, co společnost jako OpenAI svými kroky aktivně podporuje, ať už jde o zpřístupnění jazykových modelů prostřednictvím API rozhraní, nebo o nabízení bezplatných verzí svých produktů pro běžné uživatele.

Vzdělávání je dalším oborem, kde se výhody otevřené umělé inteligence projevují naprosto zřetelně. Studenti, kteří si nemohou dovolit soukromé doučování, mají nyní k dispozici nástroje schopné trpělivě vysvětlovat složité matematické koncepty, pomáhat s jazykovými úkoly nebo procvičovat látku z přírodních věd. Přístup ke kvalitnímu vzdělání se tak přestává odvíjet výhradně od tloušťky peněženky rodičů a stává se dostupnějším pro každého, kdo má připojení k internetu. V zemích s méně rozvinutými vzdělávacími systémy může mít tento posun doslova transformativní dopad na celé generace.

Zdravotnictví je oblastí, kde otevřená umělá inteligence nabízí možnosti, o nichž lékaři dříve mohli jen snít. Diagnostické nástroje postavené na AI dokáží pomáhat při analýze lékařských snímků, upozorňovat na potenciální interakce léků nebo pomáhat pacientům lépe porozumět jejich diagnóze. Když jsou tyto technologie dostupné i menším nemocnicím a ordinacím v odlehlých oblastech, zvyšuje se celková úroveň zdravotní péče bez nutnosti obrovských investic do specializovaného personálu.

Ekonomický rozměr zpřístupnění AI je rovněž nelze přehlédnout. Startupy a malé firmy mohou díky otevřeným modelům a nástrojům soutěžit s etablovanými hráči na trhu, inovovat rychleji a efektivněji alokovat své omezené zdroje. Podnikatelský ekosystém se stává živějším a rozmanitějším právě proto, že vstupní bariéry pro využití pokročilých technologií dramaticky klesají. Programátor pracující z domova v Brně může dnes vytvořit produkt, který by před pěti lety vyžadoval celý tým specialistů v Silicon Valley.

Kreativní průmysl zaznamenal díky otevřené umělé inteligenci nebývalý rozkvět. Hudebníci, výtvarníci, spisovatelé a filmaři získali do rukou nástroje, které rozšiřují hranice jejich tvorby a umožňují jim realizovat projekty, jež by jinak zůstaly pouze ve sféře snů. Umělecká tvorba se tak demokratizuje podobně jako vzdělání, přičemž talentovaní jedinci z různých sociálních prostředí dostávají šanci prosadit se bez závislosti na drahých studiích nebo technickém zázemí.

Nelze opomenout ani společenský rozměr celého procesu. Když mají přístup k AI nástrojům i neziskové organizace, aktivisté nebo novináři v zemích s omezenou svobodou tisku, posiluje se tím schopnost občanské společnosti fungovat efektivněji a čelit různým formám nerovnosti či dezinformacím. Otevřená umělá inteligence se tak stává nástrojem nejen ekonomického, ale i společenského pokroku, jehož plný potenciál teprve začínáme objevovat.

Rizika spojená s volným přístupem k AI

Otevřená umělá inteligence přináší celou řadu výhod, které jsou nesporné a o nichž se v odborných kruzích hovoří s nadšením. Jenže každá mince má dvě strany a v případě volného přístupu k nástrojům umělé inteligence je ta druhá strana přinejmenším znepokojivá. Čím více se tyto technologie demokratizují a stávají dostupnými pro kohokoliv s připojením k internetu, tím větší jsou obavy z jejich zneužití.

Jedním z nejzávažnějších rizik je možnost využití AI k vytváření dezinformací a manipulativního obsahu ve velkém měřítku. Moderní jazykové modely dokáží generovat přesvědčivé texty, falešné zprávy nebo propagandistické materiály rychlostí, která by lidskému autorovi trvala týdny. Stačí jen správně formulovat dotaz a systém ochotně vyprodukuje obsah, jenž na první pohled vypadá věrohodně, ačkoliv je od základu nepravdivý. V době, kdy se společnost potýká s krizí důvěry v média a kdy se falešné zprávy šíří sociálními sítěmi rychleji než pravda, jde o skutečně vážný problém.

Neméně nebezpečné je zneužití AI v oblasti kybernetické bezpečnosti. Hackeři a kybernetičtí zločinci mohou využívat otevřené modely k automatizaci útoků, psaní škodlivého kódu nebo k vytváření sofistikovaných phishingových kampaní. Dříve bylo k podobným aktivitám zapotřebí hlubokých technických znalostí, které měl jen omezený počet lidí. Dnes může relativně nezkušený útočník s pomocí AI generovat funkční malware nebo navrhovat strategie průniku do systémů, aniž by sám rozuměl programování. Tato demokratizace kybernetické kriminality je noční můrou bezpečnostních expertů po celém světě.

Vážnou otázkou je také ochrana soukromí a osobních dat. Když uživatelé interagují s AI systémy, sdílejí s nimi obrovské množství informací, aniž by si plně uvědomovali, jak jsou tato data zpracovávána, ukládána nebo případně sdílena s třetími stranami. Volný přístup k AI bez dostatečné regulace znamená, že neexistuje žádná záruka, že citlivé informace nebudou zneužity. To platí dvojnásob v situacích, kdy lidé svěřují AI systémům zdravotní záznamy, finanční informace nebo osobní problémy.

Dalším rozměrem problému je takzvaná ztráta lidské kontroly nad rozhodovacími procesy. Pokud se firmy, instituce nebo jednotlivci začnou příliš spoléhat na doporučení AI, aniž by je kriticky přezkoumávali, mohou se dostat do situace, kdy stroj fakticky rozhoduje o věcech, které by měly zůstat v lidských rukou. Algoritmy nemají svědomí, nemají empatii a nedokáží plně pochopit lidský kontext. Přesto se jim stále více svěřují úkoly s dalekosáhlými důsledky, od hodnocení žádostí o úvěr až po diagnostiku nemocí.

Existují také obavy z dopadu volně dostupné AI na trh práce. Automatizace, kterou umožňují otevřené modely, může v relativně krátkém horizontu vytlačit z trhu celé kategorie pracovních míst. Copywriteři, překladatelé, zákaznická podpora, ale i analytici nebo programátoři nižší úrovně čelí reálné hrozbě, že jejich práci převezme stroj. Společenské napětí, které by tato vlna nezaměstnanosti mohla vyvolat, je faktorem, který nelze přehlížet.

Zvláštní kapitolou jsou pak tzv. deepfakes a syntetická média. Díky volně dostupným nástrojům umělé inteligence může dnes prakticky kdokoliv vytvořit přesvědčivé video, na němž konkrétní osoba říká nebo dělá něco, co se nikdy nestalo. Politici, celebrity, ale i běžní lidé se mohou stát obětí podobných manipulací, přičemž škody na jejich reputaci mohou být nevratné. Hranice mezi realitou a fikcí se stírá způsobem, který ještě před deseti lety patřil do oblasti science fiction.

Nelze opominout ani etické otázky spojené s předpojatostí algoritmů. Otevřené AI systémy jsou trénovány na datech, která odrážejí lidské předsudky, stereotypy a historické nerovnosti. Pokud jsou tyto systémy nasazeny bez pečlivého dohledu, mohou tyto předsudky dále prohlubovat a legitimizovat diskriminaci v oblastech jako je přijímací řízení, soudnictví nebo zdravotní péče. Volný přístup bez odpovídající regulace a etického rámce tak může paradoxně přispívat k prohlubování společenských nerovností, místo aby je pomáhal řešit.

Největší projekty otevřené umělé inteligence ve světě

V posledních letech se svět umělé inteligence rozdělil na dva výrazné tábory. Na jedné straně stojí uzavřené komerční systémy, jejichž kód a tréninkové postupy zůstávají přísně střeženy za zdmi velkých korporací. Na straně druhé se formuje stále silnější komunita vývojářů, vědců a nadšenců, kteří věří, že budoucnost umělé inteligence musí být otevřená, přístupná a ověřitelná kýmkoliv. A právě tato komunita stojí za některými z nejzajímavějších projektů současné technologické éry.

Jedním z nejvýznamnějších hráčů v oblasti otevřené umělé inteligence je bezesporu projekt Meta AI se svou řadou modelů LLaMA. Když Meta v roce 2023 uvolnila váhy svého jazykového modelu pro výzkumné účely, vyvolalo to doslova revoluci. Tisíce vývojářů po celém světě začaly model upravovat, dolaďovat a přizpůsobovat nejrůznějším účelům. Vznikaly lokalizované verze pro různé jazyky, specializované modely pro medicínu, právo nebo vzdělávání. LLaMA se stala základním kamenem, na němž postavila svou práci celá generace výzkumníků, kteří by si jinak nemohli dovolit trénovat modely od nuly.

Neméně důležitý je projekt Mistral AI, francouzská společnost, která se stala symbolem evropské ambice v oblasti umělé inteligence. Mistral vydal několik modelů s otevřenými váhami, přičemž jejich výkonnost překvapila i ty největší skeptiky. Model Mixtral 8x7B přinesl architekturu směsi expertů do světa otevřeného softwaru a ukázal, že efektivita a výkon nejsou výsadou pouze uzavřených systémů. Evropa tak dostala svého vlastního hrdinu v souboji o technologickou suverenitu.

Dalším projektem, který si zaslouží pozornost, je EleutherAI, nezisková výzkumná organizace, která vznikla prakticky ze dne na den jako reakce na uzavřenost GPT-3. Skupina dobrovolníků se rozhodla, že vytvoří vlastní velký jazykový model a zpřístupní ho celému světu. Výsledkem byly modely GPT-Neo, GPT-J a nakonec monumentální projekt The Pile, obrovský otevřený dataset pro trénování jazykových modelů. EleutherAI prokázala, že distribuovaná komunita dobrovolníků dokáže konkurovat dobře financovaným výzkumným laboratořím.

Hugging Face je pak platformou, která se stala čímsi jako GitHubem pro umělou inteligenci. Na jejich platformě jsou hostovány stovky tisíc modelů, datasetů a aplikací, přičemž velká část z nich je plně otevřená a dostupná zdarma. Hugging Face demokratizoval přístup k nástrojům strojového učení způsobem, který byl ještě před deseti lety nepředstavitelný. Jejich knihovna Transformers se stala průmyslovým standardem a používají ji výzkumníci na celém světě, od malých startupů až po přední akademická pracoviště.

Nelze opomenout ani projekt Stable Diffusion od společnosti Stability AI, který otřásl světem generativní umělé inteligence pro tvorbu obrazu. Uvolnění zdrojového kódu a vah modelu způsobilo explozi kreativity, jakou svět digitálního umění dosud nezažil. Umělci, designéři, ale i běžní uživatelé najednou dostali do rukou nástroj, který jim umožnil generovat obrazy na základě textových popisů. Vznikly stovky derivátů, specializovaných modelů a nástrojů postavených na tomto základu.

V akademické sféře hraje klíčovou roli projekt BigScience a jeho výsledek BLOOM, vícejazyčný jazykový model trénovaný mezinárodním konsorciem více než tisíce výzkumníků z celého světa. BLOOM podporuje desítky jazyků včetně mnoha afrických a asijských jazyků, které jsou v komerčních modelech často opomíjeny. Tento projekt ukázal, že otevřená věda může přinášet výsledky, které jsou nejen technicky impresivní, ale také sociálně spravedlivější.

Zajímavým fenoménem je také komunita kolem projektu Ollama a dalších nástrojů, které umožňují spouštět otevřené jazykové modely přímo na osobním počítači bez nutnosti připojení k internetu nebo placení za cloudové služby. Tato decentralizace přístupu k umělé inteligenci má hluboké důsledky pro soukromí uživatelů a jejich nezávislost na velkých technologických korporacích. Člověk si může dnes stáhnout plně funkční jazykový model na svůj laptop a používat ho zcela offline, což bylo ještě nedávno sci-fi.

Otevřená umělá inteligence není jen technologický trend, je to filozofický postoj k tomu, jak by měly být vyvíjeny a distribuovány mocné technologie. Zastánci otevřenosti argumentují, že pouze transparentní systémy mohou být skutečně bezpečné, protože jejich chyby a předsudky mohou být identifikovány a opraveny komunitou. Kritici naopak varují, že zpřístupnění výkonných modelů může usnadnit jejich zneužití. Tato debata bude nepochybně formovat vývoj umělé inteligence v nadcházejících letech a její výsledek rozhodne o tom, jakou roli bude tato technologie hrát v naší společnosti.

Role open source komunity v rozvoji AI

Otevřená umělá inteligence a komunita vývojářů, kteří stojí za jejím rozvojem, představují jeden z nejzajímavějších fenoménů současné technologické scény. Není žádným tajemstvím, že open source přístup k vývoji umělé inteligence zásadně změnil způsob, jakým se tato technologie šíří a vyvíjí napříč celým světem. Zatímco velké korporace jako OpenAI začínaly s myšlenkou otevřenosti a sdílení, postupem času se jejich modely staly méně přístupnými veřejnosti, což paradoxně podnítilo vznik silné alternativní komunity, která se otevřenosti drží jako svého základního principu.

Komunita vývojářů sdružených kolem open source projektů zaměřených na umělou inteligenci funguje na principu sdílení kódu, dat a poznatků bez zbytečných bariér. Platformy jako Hugging Face se staly skutečnými centry, kde tisíce výzkumníků, nadšenců i profesionálů každý den přispívají svými modely, datovými sadami a nástroji, které jsou volně dostupné komukoli, kdo má zájem. Tento přístup má obrovský demokratizační potenciál, protože umožňuje i menším týmům, jednotlivcům nebo výzkumným institucím z méně bohatých zemí přistupovat k technologiím, které by jinak byly dostupné pouze velkým technologickým gigantům.

Je důležité si uvědomit, že open source komunita v oblasti AI není homogenní skupina. Zahrnuje akademické výzkumníky, kteří publikují své práce a kódy jako součást vědecké tradice otevřenosti, ale také komerční firmy, které otevírají své modely ze strategických důvodů, a samozřejmě tisíce nadšenců, kteří přispívají ve svém volném čase. Tato rozmanitost je zároveň silou i slabinou celého hnutí. Silou proto, že přináší obrovské množství různorodých perspektiv a přístupů. Slabinou pak proto, že koordinace a zajišťování kvality jsou v takovém prostředí výrazně složitější.

Vydání modelu LLaMA od společnosti Meta v roce 2023 bylo přelomovým momentem, který ukázal, jak může jeden krok velké korporace nakopnout celou komunitu. Jakmile se váhy modelu dostaly do rukou vývojářů, vznikla během několika týdnů celá řada odvozených projektů, optimalizací a aplikací, které by komerční tým sám nikdy nedokázal vytvořit v tak krátkém čase. To je přesně ten druh inovační dynamiky, který open source přístup umožňuje a který uzavřené modely ze své podstaty nemohou nabídnout.

Samozřejmě, otevřenost s sebou nese i rizika, o nichž se v komunitě živě diskutuje. Volně dostupné modely mohou být zneužity ke generování dezinformací, deepfake obsahu nebo k jiným škodlivým účelům. Tato debata není jednoduchá a neexistuje na ni jednoznačná odpověď. Část komunity zastává názor, že výhody otevřenosti daleko převažují nad riziky, zatímco jiní volají po zavedení určitých mechanismů kontroly, aniž by přitom zcela obětovali princip otevřenosti.

Co je však nepopiratelné, je fakt, že open source komunita výrazně urychluje tempo inovací v oblasti umělé inteligence. Tam, kde by uzavřený vývoj trval měsíce, komunita dokáže přinést řešení během dnů. Výzkumníci z celého světa mohou stavět na práci svých kolegů, opravovat chyby, navrhovat vylepšení a testovat nové přístupy způsobem, který je v uzavřeném prostředí prostě nemožný. Tento kumulativní efekt sdíleného poznání je jedním z nejcennějších aspektů celého hnutí.

Česká republika a střední Evropa jako celek mají v tomto globálním ekosystému své místo, i když možná méně viditelné než Silicon Valley nebo velká evropská technologická centra. Čeští vývojáři a výzkumníci přispívají do mezinárodních projektů, vznikají lokální komunity a setkání, a pomalu se buduje i infrastruktura pro vývoj jazykových modelů přizpůsobených české jazykové specifice. Právě jazyková diverzita je jednou z oblastí, kde open source komunita hraje naprosto klíčovou roli, protože komerční firmy se přirozeně zaměřují na jazyky s největším tržním potenciálem.

Budoucnost vztahu mezi otevřenou a uzavřenou umělou inteligencí není předem daná. Napětí mezi oběma přístupy bude pravděpodobně přetrvávat a formovat podobu celého odvětví na mnoho let dopředu. Open source komunita však prokázala, že dokáže být skutečnou silou, nikoli jen marginálním doplňkem komerčního vývoje. A právě tato skutečnost by měla být pro každého, kdo sleduje vývoj umělé inteligence, jedním z nejdůležitějších poznatků posledních let.

Jak otevřená AI mění vědu a výzkum

Vědecký svět prochází v posledních letech zásadní proměnou, která nemá v historii moderní vědy obdoby. Otevřená umělá inteligence se stává nástrojem, jenž bourá tradiční bariéry mezi výzkumnými institucemi, akademickými pracovišti a veřejností. Tam, kde dříve platilo, že nejpokročilejší nástroje pro analýzu dat jsou dostupné pouze velkým korporacím nebo elitním univerzitám s obrovskými rozpočty, dnes situace vypadá zcela jinak. Otevřené modely umělé inteligence demokratizují přístup k výzkumným nástrojům způsobem, který ještě před deseti lety nebyl myslitelný.

Vezměme si například oblast genomiky a bioinformatiky. Výzkumníci z menších zemí, kteří dříve neměli přístup k drahým proprietárním softwarovým řešením, dnes mohou využívat otevřené modely ke zpracování obrovských datových sad genetických sekvencí. Výsledky jejich práce jsou pak přesnější, rychlejší a v mnoha případech srovnatelné s výstupy laboratoří, které disponují mnohonásobně vyššími rozpočty. Tento posun není jen technický, je to posun filozofický, posun v samotném chápání toho, kdo smí vědu dělat a jakými prostředky.

Otevřená AI přináší do vědy transparentnost, která byla dosud vzácná. Když je model dostupný veřejně, může ho kdokoli zkoumat, testovat jeho předpoklady, hledat chyby nebo zaujatosti v jeho tréninkových datech. To je zásadní rozdíl oproti uzavřeným systémům, kde musíte věřit výrobci na slovo. Ve vědě přitom slepá důvěra nikdy nebyla ctností, naopak, zdravá skepse a možnost ověření jsou základními pilíři vědecké metody. Otevřené modely tuto metodu respektují a posilují ji.

V oblasti klimatologie a environmentálních věd se ukazuje, jak konkrétní dopady otevřené AI mohou být. Výzkumné týmy po celém světě využívají sdílené modely ke zpracování satelitních snímků, k předpovídání extrémních povětrnostních jevů nebo k modelování šíření znečištění. Protože jsou tyto modely otevřené, mohou na ně navazovat další výzkumníci, upravovat je, vylepšovat a přizpůsobovat lokálním podmínkám. Vzniká tak ekosystém vzájemně propojených nástrojů, který roste organicky a reaguje na skutečné potřeby vědecké komunity.

Nelze opomenout ani oblast medicíny a farmaceutického výzkumu. Tradiční vývoj léků je nesmírně nákladný a časově náročný proces. Otevřené modely umělé inteligence umožňují výzkumníkům rychleji identifikovat potenciální kandidáty na léčiva, simulovat jejich interakce s biologickými strukturami a předpovídat možné vedlejší účinky ještě před zahájením klinických studií. Tím se zkracuje doba od laboratorního výzkumu k reálnému léku a snižují se náklady, které se nakonec promítají do dostupnosti léčby pro pacienty.

Důležitým aspektem je také vzdělávání nové generace vědců. Studenti a mladí výzkumníci, kteří dnes vstupují do vědeckých institucí, mají díky otevřené AI přístup k nástrojům, které jim umožňují pracovat na skutečných vědeckých problémech od samého začátku svého studia. Nemusí čekat, až se dostanou do prestižní laboratoře nebo získají přístup k drahému softwaru. Mohou experimentovat, učit se a přispívat k vědeckému poznání způsobem, který byl dříve vyhrazen pouze zkušeným odborníkům.

Samozřejmě, otevřená AI s sebou přináší i výzvy, které vědecká komunita musí řešit. Otázky reprodukovatelnosti výsledků, standardizace metod nebo etického využití jsou témata, která se dostávají do centra diskusí na konferencích i v odborných časopisech. Věda musí najít rovnováhu mezi svobodou, kterou otevřenost přináší, a odpovědností, kterou vědecké poznání vždy vyžadovalo. Tato diskuse je zdravá a nezbytná, protože ukazuje, že vědecká komunita bere nové nástroje vážně a nespokojuje se s pouhým nadšením bez kritického pohledu.

Zajímavým fenoménem je také vznik tzv. citizen science projektů, které jsou otevřenou AI přímo poháněny. Dobrovolníci bez formálního vědeckého vzdělání mohou přispívat k výzkumným projektům tím, že pomáhají trénovat modely, anotovat data nebo ověřovat výsledky. Hranice mezi profesionálním vědcem a zainteresovaným laikem se stírá, a to způsobem, který obohacuje vědu o perspektivy, které by jinak zůstaly nevyslyšeny.

Celkově lze říci, že otevřená umělá inteligence nemění vědu jen technicky, ale proměňuje samotnou kulturu vědeckého bádání. Přináší větší inkluzi, větší transparentnost a větší schopnost reagovat na naléhavé problémy, kterým lidstvo čelí. A to je možná ten nejdůležitější příspěvek, který může technologie vědě přinést.

Etické otázky kolem sdílení AI modelů

Sdílení modelů umělé inteligence se v posledních letech stalo jedním z nejdiskutovanějších témat v technologickém světě. Otázky, které s tím souvisejí, nejsou jen technické povahy – dotýkají se hlubokých etických principů, které formují to, jakým směrem se bude tato technologie vyvíjet a kdo bude mít přístup k jejím výhodám i rizikům.

OpenAI, společnost stojící za modely jako GPT-4 nebo DALL-E, původně vznikla s jasnou misí: zajistit, aby umělá inteligence byla vyvíjena ve prospěch celého lidstva. Název organizace sám o sobě naznačoval závazek k otevřenosti. Postupem času se však ukázalo, že realita je mnohem složitější. Přechod od neziskové organizace k modelu s omezeným ziskem vyvolal vlnu kritiky od odborníků i veřejnosti, kteří se ptají, zda původní ideály nezůstaly pouze na papíře.

Pojem „otevřená umělá inteligence v sobě nese silný etický náboj. Pokud jsou modely skutečně otevřené, každý výzkumník, každá malá firma nebo nezisková organizace může stavět na existující práci, vylepšovat ji a přizpůsobovat svým potřebám. To demokratizuje přístup k technologii, která by jinak zůstala výsadou velkých korporací s miliardovými rozpočty. Na druhé straně ale otevřené sdílení přináší reálná rizika – modely mohou být zneužity k šíření dezinformací, k vytváření deepfake obsahu nebo k automatizaci kybernetických útoků.

Etická debata se tedy pohybuje na tenké hranici mezi dvěma legitimními hodnotami: svobodným přístupem k poznání a ochranou před zneužitím. Zastánci otevřenosti argumentují, že uzavřené modely nevyhnutelně vedou ke koncentraci moci v rukou několika technologických gigantů, kteří pak mohou diktovat podmínky celé společnosti. Uzavřené systémy navíc ztěžují nezávislý audit – nikdo zvenčí nemůže ověřit, zda model neobsahuje předsudky, diskriminační vzorce nebo jiné problematické vlastnosti.

Kritici otevřeného sdílení naopak upozorňují, že zveřejnění výkonných modelů bez dostatečných bezpečnostních opatření je nezodpovědné. Připomínají, že jakmile je model jednou zveřejněn, nelze vzít zpět. Jakýkoliv zlomyslný aktér, státní i nestátní, může technologii použít způsoby, které původní tvůrci nikdy nezamýšleli. Tento argument je obzvláště silný v kontextu modelů schopných generovat přesvědčivý text v desítkách jazyků nebo syntetizovat biologické a chemické informace.

Zajímavou rovinou celé diskuse je také otázka transparentnosti trénovacích dat. Ani otevřené sdílení samotného modelu nemusí znamenat skutečnou transparentnost, pokud zůstávají utajeny informace o tom, na jakých datech byl model trénován, kdo je vlastnil a zda byl jejich sběr etický. Mnoho modelů bylo trénováno na obrovských korpusech textů stažených z internetu bez explicitního souhlasu autorů, což otevírá závažné otázky autorského práva a respektu k duševnímu vlastnictví.

Komunita kolem otevřené umělé inteligence si tyto problémy uvědomuje a snaží se hledat střední cestu. Vznikají iniciativy, které prosazují takzvané „zodpovědné otevření – tedy zveřejnění modelu spolu s podrobnou dokumentací jeho omezení, potenciálních rizik a doporučených způsobů použití. Takový přístup se snaží kombinovat výhody otevřenosti s určitou mírou odpovědnosti vůči společnosti.

Nelze přehlédnout ani geopolitický rozměr celé věci. V době, kdy se technologická nadřazenost stává klíčovým faktorem mezinárodní politiky, rozhodnutí o tom, zda sdílet nebo nesdílet výkonné AI modely, přesahuje rámec čistě etické debaty. Státy i nadnárodní organizace začínají formulovat regulační rámce, které by měly určit, za jakých podmínek smí být modely sdíleny, exportovány nebo integrovány do kritické infrastruktury.

Výsledek těchto diskusí bude mít dalekosáhlé důsledky pro to, jak bude umělá inteligence formovat naši společnost v nadcházejících desetiletích. Jde o rozhodnutí, která nelze přenechat pouze technologickým firmám – vyžadují širokou společenskou debatu, do níž by měli být zapojeni etici, právníci, politici i běžní občané.

Otevřít umělou inteligenci světu znamená otevřít Pandořinu skříňku plnou možností, kde každý nástroj může být použit k budování i ničení – záleží pouze na rukou, které jej drží, a na hodnotách, které do něj vložíme již při jeho zrodu.

Radovan Přikryl

Vliv otevřené AI na malé firmy a startupy

Malé firmy a startupy se v posledních letech ocitly v naprosto unikátní situaci. Ještě před několika lety bylo nasazení pokročilých technologií umělé inteligence výsadou velkých korporací s obrovskými rozpočty a celými týmy datových vědců. Dnes se situace zásadně mění a otevřená umělá inteligence se stává jedním z nejsilnějších nástrojů demokratizace technologického pokroku. Přístup k modelům, které dříve stály miliony dolarů na vývoj, je nyní dostupný prakticky každému, kdo má počítač a připojení k internetu.

Pro malé firmy to znamená především jedno — možnost konkurovat hráčům, kteří jsou mnohonásobně větší. Startup s pěti zaměstnanci může díky otevřeným modelům umělé inteligence automatizovat zákaznický servis, analyzovat data, generovat obsah nebo optimalizovat interní procesy způsobem, který byl dříve vyhrazen jen pro velké společnosti. Tato změna není jen technologická, je to změna celé obchodní logiky, protože vstupní náklady na inovace dramaticky klesají.

Jedním z nejdůležitějších aspektů otevřené AI je transparentnost. Když firma pracuje s otevřeným modelem, může přesně vidět, jak funguje, co dělá s daty a jak se rozhoduje. To je pro malé podnikatele zásadní, protože důvěra v technologii je základní podmínkou jejího skutečného využití. Uzavřené systémy velkých technologických gigantů sice nabízejí pohodlí, ale přinášejí s sebou závislost a nejistotu ohledně toho, co se děje za oponou.

Startupy, které se rozhodnou stavět své produkty na otevřených řešeních, mají navíc výhodu flexibility. Mohou model doladit přesně podle svých potřeb, přizpůsobit ho specifickému odvětví nebo jazyku, a to bez nutnosti platit licenční poplatky, které by jinak spolkly velkou část jejich omezeného rozpočtu. Možnost fine-tuningu a přizpůsobení modelu konkrétním potřebám firmy je něco, co komerční řešení jen zřídka nabízejí za rozumnou cenu.

Samozřejmě by bylo naivní tvrdit, že otevřená AI je bez výzev. Malé firmy nemají vždy kapacitu na to, aby zvládly technickou stránku nasazení složitých modelů. Chybí jim infrastruktura, odborníci a čas. Právě proto vznikají komunity a ekosystémy kolem otevřených projektů, které pomáhají i těm, kteří nejsou technologičtí experti. Dokumentace, fóra, tutoriály a sdílené zkušenosti tvoří záchrannou síť, bez které by mnoho malých firem na tuto cestu nikdy nevykročilo.

Zajímavé je také sledovat, jak otevřená AI mění samotné podnikatelské modely. Firmy, které dříve prodávaly software jako produkt, přecházejí na modely postavené na AI službách, které se neustále zlepšují a přizpůsobují. Startupy dokáží díky otevřeným nástrojům iterovat rychleji, testovat nápady s minimálními náklady a reagovat na zpětnou vazbu trhu způsobem, který by s tradičním vývojem trval měsíce nebo roky.

Nelze přehlédnout ani etický rozměr celé věci. Otevřená AI dává malým firmám možnost aktivně se podílet na formování toho, jak bude technologie vypadat a jak bude fungovat. Nejde jen o pasivní konzumaci nástrojů, ale o skutečnou spoluúčast na vývoji. Komunity kolem otevřených projektů jsou živým důkazem toho, že inovace nemusí pocházet jen z laboratoří velkých technologických společností, ale může vznikat kdekoliv — v malé garáži, v coworkingovém prostoru nebo v domácí kanceláři někde v Brně nebo Praze.

Česká scéna startupů si tento potenciál pomalu, ale jistě uvědomuje. Stále více mladých firem sahá po otevřených modelech a buduje na nich produkty, které mají ambice přesáhnout hranice tuzemského trhu. Otevřená umělá inteligence se tak stává nejen technologickým nástrojem, ale i symbolem nové éry podnikání, ve které velikost firmy není tím nejdůležitějším faktorem úspěchu. Důležitější je kreativita, rychlost a schopnost využít to, co je k dispozici — a dnes je k dispozici více než kdykoliv předtím.

Regulace a právní rámec otevřené umělé inteligence

Debata o regulaci otevřené umělé inteligence se v posledních letech stala jedním z nejpalčivějších témat technologického světa. Zatímco velké společnosti jako OpenAI, Google nebo Meta pokračují v závodu o dominanci na trhu, zákonodárci po celém světě se snaží udržet krok s tempem technologického vývoje a vytvořit právní rámec, který by dokázal adekvátně reagovat na výzvy, jež otevřená umělá inteligence přináší.

Evropská unie přijala v roce 2024 historicky první komplexní zákon o umělé inteligenci, takzvaný AI Act, který představuje dosud nejambicióznější pokus o regulaci tohoto odvětví na světové úrovni. Tento zákon zavádí systém klasifikace rizik, přičemž různé aplikace umělé inteligence jsou rozděleny do kategorií podle míry potenciálního nebezpečí, které představují pro společnost. Otevřené modely přitom stojí v centru celé debaty, protože jejich přístupnost a transparentnost na jedné straně přináší obrovské výhody, ale na druhé straně komplikuje otázku odpovědnosti.

Problém odpovědnosti je přitom klíčový. Pokud někdo zneužije otevřený model umělé inteligence k páchání trestné činnosti nebo k šíření dezinformací, je velmi obtížné určit, kdo nese právní odpovědnost — zda původní vývojář, který model zveřejnil, nebo ten, kdo model upravil a nasadil do praxe. Tato otázka nemá v současném právním systému jednoznačnou odpověď a různé jurisdikce k ní přistupují odlišně.

Ve Spojených státech amerických je přístup k regulaci umělé inteligence výrazně liberálnější než v Evropě. Americká administrativa tradičně upřednostňuje samoregulaci průmyslu před přísnou legislativní kontrolou, přičemž OpenAI a další přední hráči na trhu podepsali dobrovolné závazky týkající se bezpečnosti svých systémů. Kritici však poukazují na to, že dobrovolné závazky bez právně vymahatelných sankcí mají jen omezenou účinnost.

Otevřená umělá inteligence, tedy modely, jejichž zdrojový kód a váhy jsou veřejně dostupné, přináší specifické regulatorní výzvy. Na rozdíl od uzavřených proprietárních systémů, jako je například GPT-4 od OpenAI, nelze otevřené modely jednoduše stáhnout z trhu nebo aktualizovat poté, co jsou jednou zveřejněny. Jakmile je model jako LLaMA od Mety nebo Mistral od francouzské společnosti Mistral AI dostupný na internetu, prakticky neexistuje způsob, jak kontrolovat jeho šíření a využití.

Tento aspekt výrazně komplikuje vymáhání jakékoli regulace. Zákonodárci se proto snaží zaměřit na fázi vývoje a trénování modelů, nikoliv na jejich samotné nasazení. Požadavky na transparentnost trénovacích dat, povinné hodnocení rizik před zveřejněním modelu a registrace výkonných systémů u regulatorních orgánů jsou některé z nástrojů, které různé legislativní návrhy zvažují.

Česká republika jako členský stát Evropské unie musí implementovat požadavky AI Actu do svého právního řádu. Česká legislativa v oblasti umělé inteligence je zatím v počátcích a domácí debata o regulaci tohoto odvětví teprve nabírá na intenzitě. Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s Ministerstvem vnitra pracují na vytvoření národní strategie pro umělou inteligenci, která by měla zohledňovat jak potřeby domácích firem a výzkumných institucí, tak i závazky vyplývající z evropské legislativy.

Jedním z nejkontroverznějších aspektů regulace otevřené umělé inteligence je otázka takzvaných prahových hodnot výpočetního výkonu. AI Act například zavádí specifické povinnosti pro modely trénované s využitím více než určitého množství výpočetní kapacity, měřené v takzvaných FLOP. Kritici tohoto přístupu upozorňují, že výpočetní výkon není spolehlivým ukazatelem skutečného rizika modelu, protože technologický pokrok neustále snižuje náklady na trénování stále výkonnějších systémů.

Otázka autorských práv a duševního vlastnictví je další dimenzí právního rámce otevřené umělé inteligence. Velké jazykové modely jsou trénovány na obrovských datasetech textů, obrázků a dalšího obsahu, přičemž právní status využití těchto dat k trénování umělé inteligence zůstává v mnoha zemích nejasný. Řada autorů, novinářů, umělců a vydavatelů podala žaloby proti společnostem vyvíjejícím modely umělé inteligence, přičemž výsledky těchto soudních sporů budou mít zásadní dopad na celé odvětví.

Regulace otevřené umělé inteligence tak stojí před zásadním dilematem: příliš přísná pravidla mohou brzdit inovace a přesunout vývoj do méně regulovaných zemí, zatímco příliš benevolentní přístup může otevřít dveře zneužití těchto technologií. Nalezení správné rovnováhy mezi podporou technologického pokroku a ochranou společnosti před potenciálními riziky je jednou z největších výzev, před nimiž zákonodárci v současnosti stojí. A tato výzva se s každým novým průlomem v oblasti umělé inteligence stává naléhavější.

Budoucnost otevřené AI a její společenský dopad

Svět stojí na prahu zásadní proměny, kterou přináší rozvoj umělé inteligence dostupné pro širokou veřejnost. Otevřená umělá inteligence představuje jeden z nejdůležitějších technologických posunů posledních desetiletí, a to nejen z hlediska vědeckého pokroku, ale také z pohledu toho, jak zásadně může ovlivnit každodenní život běžných lidí. Otázka, jakým směrem se bude tento vývoj ubírat a jaké důsledky přinese pro společnost jako celek, se stává stále naléhavější.

Jedním z klíčových aspektů budoucnosti otevřené AI je přístupnost. Pokud zůstane umělá inteligence v rukou pouze několika velkých korporací, hrozí, že se prohloubí stávající společenské nerovnosti. Naopak, otevřené modely a platformy umožňují výzkumníkům, studentům, malým firmám i neziskovým organizacím pracovat s nástroji, které by jinak byly zcela mimo jejich dosah. Tento demokratizační potenciál je obrovský a jeho správné využití může přinést prospěch celé společnosti, nikoli jen privilegované menšině.

Nelze přehlédnout ani rizika, která jsou s rozvojem otevřené AI spojena. Volný přístup k výkonným jazykovým modelům a dalším systémům umělé inteligence s sebou přináší nebezpečí zneužití — ať už jde o šíření dezinformací, tvorbu deepfake obsahu nebo automatizované kybernetické útoky. Tyto hrozby jsou reálné a nelze je bagatelizovat. Přesto by bylo chybou reagovat na tato rizika plošným omezováním přístupu, protože uzavřenost sama o sobě problémy neřeší, pouze je přesouvá jinam.

Budoucnost otevřené AI závisí do značné míry na tom, jak se podaří nastavit pravidla a standardy jejího rozvoje. Regulace na úrovni jednotlivých států i mezinárodních institucí bude hrát klíčovou roli. Evropská unie již podnikla první kroky v podobě AI Actu, který se snaží vyvážit inovační potenciál s ochranou základních práv občanů. Jak se tyto regulatorní rámce budou vyvíjet a jak budou respektovány napříč různými kulturními a politickými prostředími, zůstává otevřenou otázkou.

Společenský dopad otevřené umělé inteligence se projeví v mnoha oblastech najednou. Trh práce projde zásadní transformací — některá povolání zaniknou, jiná se promění k nepoznání a vzniknou zcela nové profese, které dnes ještě neumíme ani pojmenovat. Vzdělávací systémy budou muset reagovat na nové požadavky a připravovat lidi na svět, v němž spolupráce s AI bude samozřejmostí. Zdravotnictví, věda, kultura, zemědělství — žádná oblast lidské činnosti nezůstane nedotčena.

Důležitou roli sehraje také otázka důvěry. Lidé musí mít možnost porozumět tomu, jak AI funguje, jaká data využívá a na základě jakých principů dochází ke svým závěrům. Transparentnost a vysvětlitelnost jsou proto základními předpoklady pro to, aby společnost přijala umělou inteligenci jako partnera, nikoli jako hrozbu. Otevřené modely v tomto ohledu nabízejí výraznou výhodu — jejich zdrojový kód a architektura jsou přístupné k prozkoumání a kritickému hodnocení.

Česká republika a další středoevropské země mají v tomto globálním kontextu svou specifickou roli. Silná tradice technického vzdělání a výzkumu vytváří příznivé podmínky pro to, aby se tyto země staly aktivními hráči v oblasti otevřené AI, nikoli pouze pasivními příjemci technologií vyvinutých jinde. Investice do výzkumu, podpora startupů a spolupráce s akademickou sférou jsou kroky, které mohou rozhodovat o tom, zda budeme formovat budoucnost, nebo se jí pouze přizpůsobovat.

Otevřená umělá inteligence není jen technologický projekt — je to v jádru projekt společenský a hodnotový. Rozhodnutí, která dnes přijímáme ohledně toho, kdo má přístup k těmto nástrojům, jak jsou vyvíjeny a jakými principy se řídí, budou mít dlouhodobé důsledky pro podobu naší civilizace. Je proto zásadní, aby se do této diskuse zapojili nejen technologové a ekonomové, ale také filozofové, sociologové, právníci a především samotní občané, jejichž životy budou těmito změnami nejvíce ovlivněny.